Historie života Vlada
Spousta lidí má rádo skutečné horrory. Člověka prostě fascinuje Zlo, ne ale zase natolik, aby se snažil udělat něco víc. Je několik oblíbenců různých umělců, romanopisců a filmařů, kteří tolik připomínají Ďábla. Jedním z nich je určitě Vlad Dracula. Známe ho tedy ze spousty zobrazení, ale věřte mi, že jeho skutečný obrázek byl ještě horší, než si sami myslíte. Vážně. Pojďme si ho tedy představit v reálných kulisách.
Vlad Dracula Tepes se narodil v rumunském městě Sighisoara roku 1431. Jeho masivní rodný dům tam ještě dnes stojí. V roce jeho narození přišel jeho otec k valašskému trůnu, ale musel se o všechno opravdu hodně bít. Když přišel k cisaři říše Zikmundovi do Norimberku ( Uhry kŘímské říši patřily ), dekorovali ho Dračím řádem, odznakem Turkobijců a jmenovali knížetem. Drac ale v rumunštině znamenalo "ďábel". Většinou pak Turky porážel, ale jednou prostě nevyhrál. Výměnou za vlastní život musel poslat své dva syny, Draculu a Rada, na vychování k osmanskému panovníkovi na dvůr do Egrigozu v Malé Asii.
K místním zábavám patřily různé perverznosti. Musel sledovat různé popravy, naučit se pohrdat životem, hlavně svým( jako bychom to dnes odněkud znali ). Vyrostl z něj "velmi lstivý, prohnaný a brutální" jedinec, zkrátka kvalifikovaný vládce tehdejšího světa. Podívejme se, jak vypadal, podle vylíčení jedné zprávy papeži Piovi II.: "Nebyl velký, ale širokoplecí a silný, krutého, výhružného zjevu, s rovným nosem, širokými nozdrami, se zarudlým drobným obličejem. V něm velké zelené oči, široce otevřené, byly zastíněny černým hustým obočím, které očím dodával ohrozivý výraz. Tváře a bradu měl vyholené, ale nosil knír. Naběhlé spánky zvětšovaly objem hlavy, nesené býčí šíjí a zarámované vlnami dlouhých černých vlasů, které spadaly až na jeho široká ramena". Velmi pěkný a sugestivní popis. Draculové byli velký a vznešený rod, i když někteří podle současníků měli styky s ďáblem. Naučili se prý tajemství Satana v Scholomance, uprostřed hor u jezera poblíž města Hermanstadt, kde démon jenom pro sebe vymáhal každého desátého. Zdá se, že Vlad Dracula po svém útěku z Malé Asie zde nějaký čas pobyl a leccos se přiučil.
Spojení vyučení ve vojenském řemesle a pobytu u dvora nepřítele z něj udělalo velmi zvláštního jedince. Jan Hunyadi sice nechal zabít jeho staršího bratra a především otce, ale taky byl výborný válečník a panovník Uher. Vlad Dracula stál především o trůn, proto se s ním spojil a nakonec ho obdivoval. Svoje panství si vybojoval a získal. První, s kým se chtěl pobavit, byla šlechta-bojaři. Dal rozhlásit, že uspořádá nádherné slavnosti a svým hostům nabídne velkou hostinu s vybranými pokrmy a nejlepším vínem, které poteče potokem. Nadšení bojaři v síle asi pěti set lidí se tedy vydali na cestu. Všichni se potom cpali a pili bez omezení. Dracula pak vyslovil záludnou otázku: "Kolik vládců jste viděli vládnout za svého života?" Všichni se samozřejmě jali přehánět. Zjistilo se, že i ti nejmladší slíbili věrnost pěti regentům. Dracula se zatvářil náhle trochu jinak než přátelsky. Na jeho rozkaz se vojáci vrhli na bojary a zatýkají je. Všichni mají zemřít. Ale Dracula už přišel se svou libůstkou. Všude kolem se vztyčují dlouhé kůly se zašpičatělým koncem. Všichni chápou, narazí je na kůl. Tento zvyk ze sultánova dvora je pro všechny vrcholem mučení. Protestují, prosí, řvou ze zoufalství, ale nic Draculu neobměkčí. Posadí je na kůl, který jim vniká do vnitřností, trhá jejich tělo a vyčnívá v oblasti ledvin nebo prsou. Všechny ale nenarazí odspodu, Vlad miluje zpestření-někdy je kůl narážen do úst nebo půlí tělo odsouzence uprostřed. Kati vědí, že aby sezalíbili vladaři, musí odsouzenci umírat pomalu. Vlad Tepes-Napichovač se uvedl do historie a pěkně se taky uvedl v zemi jistě oblíbených předků. Svůj zamilovaný sport číslo 1 si pak dopřává hodně často. Na řadu přicházejí saští obchodníci. Nikdy se neasimilovali, stále zůstávají cizinci a pod jinými vládami dostali monopoly. Nerespektovali jeho edikty a proto všechny neposlušné obchodníky nechá narazit na kůl. Dracula sám si ale myslí, že jeho trpělivost je nekonečná. Proto se mstí dál-všude, kudy projde jeho armáda, se pálí, loupí a zabíjí. Kronika zachovává úděsnou vzpomínku na masakr, který se odehrál 2.dubna 1459 na jednom pahorku u Brašova. Tam dal pozabíjet tisíce zajatců. Jeden z dřevořezů vyvolává scénu, kdy Dracula hoduje u plného stolu, obklopený lesem kůlů, na kterých umírají odsouzenci. Jiní zajatci jsou přiváděni před jeho stůl a před očima stínáni. V ten okamžik se probudil i jeho smysl pro drastický humor. Určitý počet přeživších bojarů byl pozván k hostině. Zápach z mrtvol začíná otravovat vzduch. Jeden z bojarů to nevydržel a zacpal si nos. Dracula, který byl viditelně pobaven, se rozesměje a vykřikne: Bojare, to je přece delikátní vůně!Dobře, odveďte ho a naražte na kůl taky. Ale pozor, aby byl hezky vysoko, aby ho neotravoval smrad těch druhých!
II. díl
Přece jen ale měl Dracula rád svou čistou vlast a snažil se jí bránit před Turky. Připravil svůj kraj na obranu. Zbylí bojaři se bouří a proto si vybírá jednoho, Albu, dá ho zatknout a narazit s celým příbuzenstvem. Byla to ale rána pro vlastní vojsko. On ale pokračoval a nařídil, aby všichni zloději, loupežníci a žebráci skončili podobně, protože prý dělali ostudu jeho knížectví. Věznění by totiž přišlo na příliš velké částky, znamenalo by to "zbytečné výdaje". Turci o něm ještě mají iluze. Konstantinopol k němu roku 1459 posílá vyslance pro roční tribut a mladé odvedence pro oddíl janičářů. Draculu naštve, že si nesundali své turbany. Oni vysvětlovali, že jde o zvyk jejich země. Dracula ctí jejich tradice. Řekne, že jde o výborný zvyk a blahosklonně projeví zájem. Chce jim pomoci, aby jim turbany nesklouzly z hlav a učiní příslušná opatření. Sluhové pak se hřebíky a kladivy pod nadšeným dohledem Draculy přibíjejí turbany na hlavy vyslanců. Turci mu potom navrhují schůzku, on se ale ukryje uprostřed vlastní eskorty. Díky ní vyplení jejich tábor i celé město. Ze všech stran se sbíhají spojenci a spolu čistí okolní otomanské kraje. Pozabíjí skoro třicet tisíc lidí. U 884 obětí nebylo možné nalézt hlavy, jak se píše v kronikách.
Sultán Mohammed II. nemohl snést takové ponížení a roku 1462 shromažďuje gigantickou armádu-čtvrt miliónu lidí. Vlad má po ruce jen čtyřicet tisíc bojovníků. Ví tedy, že otevřený boj nevyjde. Praktikuje tedy taktiku spálené země a nechá dotírat na tureckou armádu bez ustání a smilování. Turecký předvoj v síle 30000 mužů nedopadne nejlíp, přežije jen tisíc vojáků. Když se přiblíží jádro armády, vidí jen vypálené vesnice, potraviny zmizely s obyvateli a stády. Musí proto pochodovat s prázdnými žaludky. Ze všech stran přibíhají řady nepřátel, které se na Turky vrhají, masakrují je a opět mizí. I Vlad má odvahu, proniká v noci do tábora a chce zabít sultána. Omylem ale zabíjí jenom jednoho poradce. Když pak sultán doráží do Tirgoviště, kde si měli odpočinout, tak zase potkávají jen prázdný prostor, zpestřený jen lesem kůlů, na každém z nich je turecká hlava. Jako vyvrcholení je na tom nejvyšším hlava Hamzy, osobního přítele. Mohammed, který má dost tvrdé srdce a stačil pozabíjet mnohem víc lidí, je z toho ohromně vyděšen. Podle kronikáře Chalcocondila prohlásil "že se nemůže zmocnit kraje, ovládaného takovým člověkem". Díky množství mrtvol se ještě objevuje mor, takže se zoufalstvím v srdci dává povel k návratu. Vlad všechno předvídal, ustupující vojáci patří ke vhodným obětem. Poučení a s Draculou spříznění Valaši masakrují Turky, až zoufalec sultán musí prchnout.
Sultán ale využívá jeho bratra Radu Krásného, svého miláčka. Všichni jso už popuzeni jeho krutostí. Sousední Moldavané se proti němu sjednocují a Vlad, příliš ohrožený, se musí uchýlit do Transylvánie. Požádá uherského krále Matyáše o pomoc, ta ale nepřijde. Navíc jsou mu lstí nasazena pouta a je odvezen do Budapešti a pak známého Visegrádu. Zůstane zde vězněn dvanáct let. Cítí se jistě pokořen. Ale na hradě sídlí i dcera krále a tady se rozvíjí příběh, který vypovídá i o lásce, která trvá až za hrob. Jako v pohádce přichází mladá princezna navštívit vězně a oba se do sebe zamilují. Odváží se ihned jí požádat o ruku. Protože jeho dcera začala chřadnout, Matyáš mu jí dává. Vše asi proběhlo hodně romanticky. Samozřejmě byl Vlad osvobozen.
Dracula se usazuje v paláci v Pešti. Král Matyáš se samozřejmě rozhodl využít jeho válečnických schopností. Pověřuje ho vedením výpravy na město Šabac v dnešním Srbsku. Pro poražené samozřejmě nepotřebuje otevírat žádný tábor. Konečně se může věnovat svému oblíbenému sportu a dává nabodnout na kůly "celý les Turků". Nezměnil se tedy příliš, ale jako vynálezce zavedl novinky: pro mučení nabodnutím se budou nyní používat kůly se zaobleným koncem, aby se zabránilo perforacím, které by mohly zkrátit utrpení odsouzených. Vždycky všechny rád napichoval na pahorcích okolo měst, aby mohl provádět vlastní politiku vůči obyvatelům, hlavně ve městech. Umístění do kruhu vyvyšovalo šlechtice a přední měšťany. Oni, vystrašení hrůznou podívanou, se jistě zděsili a pak všechno slíbili. Kůly mu ale vždy nestačily, takže často dává stínat hlavy, pálit a vařit své oběti, usekávat nohy, ruce, nos, uši, zkrátka všechno, co příliš přečnívalo. Pro Turky měl ještě speciality s vyloupáváním očí, vyklešťováním, stahováním kůže za živa jako u králíků.
V té době se už stal legendárním a tradují se různé historky. Jedna z nich je o polském šlechtici Benediktovi, vyslanci krále Matyáše. Vlad ho pozval ke stolu. Ke konci oběda přinášejí sluhové kůl, celý pozlacený, skutečně luxusní. Host se začal znepokojovat. Vlad se zeptá: "Víte, proč jsem dal postavit ten kůl?" Vyslanec odpověděl klidně: "Nu, myslím pane, že nějaký vznešený bojar vás urazil a rozhodl jste se ho uctít podle jeho postavení. "Velmi dobře řečeno", zvolá Dracula potěšen. "Vy jste zde reprezentant mocného krále a musíte být podle toho uctěn". Vyslanec vše pochopí, ale zůstává klidný. "Pane, jestli jsem nějakým činem či slovem vzbudil váš hněv, ať se stane podle vaší vůle, neboť nikdo není lepší než Vaše Výsost. Ani Bůh, ani člověk vám nebude mít za zlé zločin smrti, ale váha mé krve padne jen na mě, protože jsem si to zasloužil". Dracula ho chvíli pozoroval, celý zmatený. Potom propukne v hurónský smích. "Prokrista, pane Benedikte, kdybyste nebyl použil svého jazyka tímto způsobem, byl bych vás dal nabodnout, slovo Draculy".
Dracula chce znovu získat trůn a pochoduje do Valašska, všechny překážky před ním padají. Uvědomuje si ale své postavení, protože jeho ortodoxní poddaní se na něj teď dívají jako na nakaženého morem. Přestoupil totiž díky své paní ke katolictví. Bojaři k němu pociťují smrtelnou nenávist a saští kupci už přísahali na jeho smrt. Je ale věrný sám sobě, jedná proti všem, čelí různým nebezpečím. Rozhoduje se pochodovat proti Turkům a setká se s nimi nedaleko Bukurešti. Podle rumunské tradice měl Vlad stanoviště na pahorku v bezprostřední blízkosti bitvy, aby ji mohl lépe sledovat. Chtěl uniknout pomstě tureckých vojáků a zahalil se do osmanského pláště a nasadil si turban. Navrch ale mají Valachové, což asi nečekal. Vidí prostě ještě jednoho proklatého Turka, vrhnou se na něj, protože ho nepoznávají a jeden z nich ho propichuje kopím. Podle tradice se Dracula ještě těžce zraněný bil jako lev a vlastní rukou zabil pět útočníků, ale nakonec podlehl. Turci po bitvě nalezli jeho mrtvolu, uřízli mu hlavu a poslali ji do Konstantinopolu. Tam Napichovače vystavili nabodnutného na kůl. Skončil prostě tak, jak toho hojně dopřával nepřátelům, ve věku pětačtyřiceti let. Ale předtím se jistě stačil hodně nachlemstat krve a děsu i strachu tisíců lidí.